1.
Pod skálou, na níž stál Vyšehrad,
hluboko valí se řeka,
já bych se zeptal jí tolikrát,
co na mě ve světě čeká.
Nikdy se ničeho neleknu,
třeba jsem na světě rád,
pod skalou na břehu pokleknu,
budu se pokorně ptát.
R:
Vltavo, Vltavo voděnko hluboká,
pověz mi, co bude do dne a do roka,
řekni mi, co voda přinese,
řekni mi, co voda odnese?
Pověz mi, kolikrát země se otočí,
než zase hvězdička na nebi vyskočí,
než s nocí odejde ošklivý sen,
kdy se zas rozbřeskne den.
2.
Vltava mlčí, nic neříká,
jen její voda se kalí,
od jihu k severu utíká
kolem té vysoké skály.
Široce rozpíná ramena
Vltavy mohutný proud,
skála je tvrdá a kamenná,
kdo by s ní dokázal hnout?
R: opakování (opakování)
Vltavo, Vltavo voděnko hluboká,
pověz mi, co bude do dne a do roka,
řekni mi, co voda přinese,
řekni mi, co voda odnese?
Pověz mi, kolikrát země se otočí,
než zase hvězdička na nebi vyskočí,
než s nocí odejde ošklivý sen,
kdy se zas rozbřeskne den.